Felix Mendelssohn-Bartholdy
Narodil se 3. února 1809, Hamburk - zemřel 4. litopadu 1847, Lipsko
Mendelssohn, vnuk význámného židovského filozofa a syn úspěšného
bakaláře Abrahama Mendelssohna a Ley Salomonové z rodiny Itzigů, si
užíval všech výsad zámožné středostavovské rodiny a výhod vysoce
kulturní společnosti. Byl druhým ze čtyř dětí, z nichž nejstarší, Fanny,
byla téměř stejně dobrou klavíristkou jako její bratr. U Mendelssohna se
kromě jeho talentu hudebního v pozdějších letech projevilo i nadání
ilustrátora, malíře a spisovatele, vše na pozadí šarmu a společenské
elegance, již bylo možno od takového člověka očekávat. Jméno Bartholdy
přijal Felix Mendelssohn po svém strýci Jakobovi, který ho zakoupil a
sám ho užíval.
V roce 1812 se rodina přestěhovala do Berlína, rodiče se snažili
svým čtyřem dětem (Felix, Paul, Fanny a Rebecka) dát co nejlepší
vzdělání. Fanny Mendelssohnová (později Fanny Hanselová) se stala známou
klavíristkou a sama i komponovala; otec Abraham si původně myslel, že
právě ona má z jeho dětí největší hudební nadání. V té době se ale
nepovažovalo za vhodné, aby žena nastoupila kariéru profesionálního
hudebníka, proto zůstala jen amatérskou hudebnicí. Felix se učil od
svého otce francouzštině a matematice, zatímco matka obstarávala jeho
výuku hudební a uměleckou, což zahrnovalo i základy hry na klavír. Jeho
nadání se brzy projevilo a již v devíti letech debutoval jako interpret
a začal se učit harmonii u Karla Zeltera (1758-1832).
Byl to právě Zelter, kdo ho seznámil s Goethem, načež se mezi
dvaasedmdesátiletým básníkem a dvanáctiletým skladatelem vyvinulo
přátelství. V té době měl již Mendelssohn za sebou řadu skladeb, z nichž
některé byly překvapivě vyzrálé. V roce 1826, kdy se dal zapsat na
berlínskou univerzitu, dokončil svou komickou operu Die Hochzeit des
Comacho (1825) a předehru ke scénické hudbě ke Snu noci svatojánské,
která se stala jednou z jeho instrumentálních skladeb. V roce 1829 uvedl
poprvé od Bachovy smrti jeho Matoušovy pašije, o čemž Berlioz poznamenal
že "existuje jeden bůh - Bach - a Mendelssohn je jeho prorok". Později
téhož roku uvedl Beethovenův klavírní koncert Císař poprvé v Anglii a
vydal se na turné po Skotsku, které ho inspirovalo k napsání předehry
Hebridy.
Nadšení anglického publika sdíleli i posluchači v Německu, Rakousku
a Itálii. V letech 1833-36 působil jako dirigent na Dolnorýnském
hudebním festivalu a v roce 1835 se stal dirigentem známého Gewandhaus
orchestru v Lipsku. O dva roky později se oženil s Cécile
Jeanrenaudovou, s níž měl pět dětí, a pak následovalo období, během
něhož zkomponoval většinu svých nejvýznamnějších děl, včetně houslového
koncertu.
Úspěch střídal úspěch, ale roky přílišné námahy se vyžádaly svou
daň. Otřes ze smrti sestry v květnu 1847 byl tak velký, že se
Mendelssohn nervově zhroutil. Na několik měsíců se zdálo, že bude vše v
pořádku, ale ke druhému zhroucení došlo v říjnu a v listopadu na
následky několika sérií srdečních infarktů v Lipsku umírá. Královna
Victorie byla "zděšena, ohromena a rozrušena", když se ta zpráva k ní
dostala. "Největší hudební génius od dob Mozartových", prohlásila
"obdivovaný.... uznávaný.... všichni k němu vzhlíželi s úctou a
vážností".
Citace: Romantik, který se cítil dobře v klasicistních formách.
(violoncellista a dirigent Pablo Casals)
Skladatelův odkaz: 321 děl