Nikolej Andrejevič Rimskij-Korsakov
Narodil se 18. března 1844, Tichvin - zemžel 21. června 1908, Ljubensk
Rimskij-Korskakov, jehož otec byl gubernátorem používal veškerých výhod
z tohoto plynoucích a ve své autobiografii, Kronika mého hudebního
života, napsal, že hudební nadání se u něj projevilo velice záhy: "Ve
dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, která mě matka zpívala, a
ve třech nebo čtyřech letech jsem dovedl doprovázet svého otce na hraní
na klavír údery na buben". V šesti letech se začal učit hrát na klavír a
brzy se začínal zajímat o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy
opery, Život za cara. Jeho první skladbou byla "předehra" pro klavír,
kterou napsal v deseti. Jelikož v rodině existovala námořnická tradice a
hudba tehdy ještě nebyla považována, dokonce ani jím samotným, za
odpovídající kariéru pro chlapce z dobré rodiny, následoval v roce 1856
příkladu svého bratra a vztoupil do školy pro námořní kadety v
Petrohradě, kde jeho bratr, o celých dvaadvacet let starší než on, se
měl krátce po Rimského odchodu v roce 1862 stát ředitelem.
Jeho studentské povinnosti mu však nechávali dostatek času i na
hudbu, včetně hodin hry na klavír, návštěv nejrůznějších oper a
orchestrálních koncertů, k nimž patřily Beethovenovy symfonie a hudba
jeho krajana Glinky, hudba která ho fascinovala svým ruským charakterem
a brilantním zvukem orchestru. V posledním roce školy, když mu bylo
sedmnáct, ho jeho učitel na klavír představil třem mladým ruským
skladatelům, kteří již v té době byly známi, Balakirevovi, Kjujovi a
Musorgskému. Balakirev měl silný smysl pro jeho dispozice být prorokem
ruské hudby vztoupil do kruhu Mocné hrstky kterou založil Balakirev.
Když mu poté Rimskij ukázal svůj první pokus o operu, naléhal na něj,
aby práci dokončil. Do roku 1862 vznikly pod Glinkovým vedením dvě a půl
věty.
Přitažlivost hudby byla nyní pro Rimského tak silná, že chtěl
opustit svou námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila, takže více
než dva roky sloužil na moři a cestoval po nejrůznějších městech včetně
New Yorku, Rio de Janeira a Londýna, kde v Covent Garden navštěvoval
operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Když se vrátil
do Ruska jako (jeho vlastními slovy) "diletantský důstojník občas
provozující nebo poslouchající hudbu", obnovil své přátelství s
Balakirevem a nakonec v říjnu 1865 dokončil svou symfonii a poté jí sám
na Nový rok řídil. Po zbytek desetiletí spojoval své námořnické
povinnosti na souši s působením hudebníka, autora několika nových
skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar. V červenci
1871, ač byl stále námořním poručíkem bez formálního vzdělání v
kompozici, přijal místo na petrohradské konzervatoři a učil se potají,
aby byl vždy alespoň o krok před svými studenty.
Nakonec se své námořní kariéry v květnu 1873 vzdal, když pro něj
ministr pro námořní dopravu, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo
námořního inspektora, které zastával v letech 1873-84. Krátce před tím,
v červenci 1872, se oženil s Naděždou Purgoldovou, která byla nejen
krásná, ale i vynikající pianistka. Ta pak nadále svého manžela v nové
kariéře podporovala. Rimskij se poté zdokonalil a získal si i určité
jméno. Komponoval skladby v několika žánrech, ale především psal opery a
symfonickou hudbu. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých
ruských přátel, zvláště Musorgského, který zemřel v roce 1881 a zanechal
svou hudbu ve značném nepořádku. Rimskij ji připravil k uvedení a
uveřejnění. Po smrti Borodina v roce 1887 dokončil orchestraci jeho
opery Kníže Igor. Čas od času trpěl ve vztahu ke své hudbě tvůrčími
překážkami, ale vždy se překonal a ke konci života vytvořil taková
dokonalá díla, jako je Šeherezáda nebo opera Zlatý kohoutek. K jeho
žákům patřil Glazunov a Stravinskij, který se svého učitele velmi vážil.
Rimskij zemřel v červnu roku 1908 na angínu pectoris ve městě Ljubensk,
kde byl i později pohřben.
Skladatelův odkaz: 130 děl