Antonín Leopold Dvořák
Narodil se 8. září 1841, Nelahozeves - zemřel 1. května 1904, Praha
Byl jedním z nejslavnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově
nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec. Jeho symfonické
opusy patří ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech
významnějších přehlídek symfonické hudby. Síla Dvořákovy melodické
invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým
současníkům. Antonín Dvořák se proslavil svými symfonickými díly a
velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i koncertními
skladbami a operami. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv.
klasicistně-romantické syntézy. Za zmínku jistě stojí i to, že první
skladba, která zazněla po přistání na měsíci byla Novosvětská symfonie.
Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy.
Dvořák mohl strávit svůj život jako řezník a hospodský stejně jako jeho
otec nebýt toho že ho rodiče, kteří rozpoznali jeho hudební talent, dali
učit hře na housle, varhany a kontrapunktu. Rovněž trvali na tom, aby se
učil německy, což bylo pro tehdejšího hudebníka v Rakousku nezbytné.
Mimo to též doma otci vypomáhal v řeznickém krámě. Když mu bylo šestnáct
let, laskavý strýc mu zaplatil studia na pražské varhanické škole.
Od roku 1862 hrál na violu v pražském Prozatímním divadle, jehož
dirigentem byl od roku 1866 Smetana. Jeho česká národní hudba, zvláště
prodaná nevěsta, inspirovala Dvořáka a naplnila ho celoživotní touhou
psát stejně úspěšné české opery. Nicméně jeho první větší úspěch se
nedostavil s operou, ale se skladbou pro sbor a orchestr Hymnus
(Dědicové Bílé hory). To jej povzbudilo k dalšímu komponování.
V roce 1875 jeho dílo již sestávalo ze tří oper, pěti symfonií a
mnoha instrumentálních skladeb. Získal si obdiv Brahmsův a bylo mu
uděleno státní umělecké stipendium. Brahms se stal jeho blízkým
přítelem. Představil nestupujícího mladého skladatele svému nakladateli
Simrockovi, který pohněval Dvořáka tím, že nenatiskl jeho křestní jméno
jako "Ant.," nýbrž jako "Anton" a svou váhavostí uveřejňovat delší, a
tedy dražší skladby. Nicméně toto spojení se ukázalo být pro Dvořáka,
jehož finanční situace se zlepšila tak, že si mohl pořídit venkovské
sídlo asi 70 kilometrů od Prahy, plodným.
Roku 1884 byl Dvořák pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat
Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer.
Setkává se s ohromujícím úspěchem a získává tak silné vazby na anglickou
hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu
motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb
vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce
1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se
uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo
vyvrcholením této činnosti a řadí se mezi umělecky nejpřesvědčivější
skladby tohoto druhu vůbec.
Jeho Slovanské rapsodie, Slovanské tance a skladby jako Humoreska č. 7 a
písně "když mne stará matka zpívat učila", se staly pravidelnou součástí
repertoáru měšťanských salonů. Akademické tituly se na něj jen hrnuly a
z New Yorku přišlo naléhavé pozvání, aby přijal místo ředitele Národní
hudební konzervatoře.
Dvořák napsal část své nejlepší hudby, včetně symfonie Z Nového
světa, během svého tříletého pobytu v Americe, kde bylo jeho dílo vřele
přijato. Nicméně se mu stýskalo po domově, a když se v roce 1895 vrátil
do Prahy, byl přivítán jako národní hrdina a byl považován za génia
české hudby. Vrcholný triumf se dostavil tři roky před jeho smrtí v roce
1904 s ohromným úspěchem opery Rusalka, uváděné v Národním divadle v
Praze. Když zemřel, tisíce lidí vyšly do ulic, aby společně uctily jeho
památku.
Citace: Byl bych rád, kdyby mě napadlo jako hlavní téma to, co
Dvořák trousí jen tak mimochodem. (Johannes Brahms)
Skladatelův odkaz: 189 děl