Johannes Brahms

Narodil se 7. května 1833, Hamburk - zemřel 3. dubna 1897, Vídeň

    Johannes Brahms načerpal základy hudby u svého otce, Johanna Jakoba Brahmse, který hrál na kontrabas. Svůj původní plán vychovat ze syna orchestrálního hudebníka opustil, když zjistil, že mladý muzikant má nadání pro hudbu na klavír. Pod dohledem nejprve Otto Cossela, jenž moudře nepodlehl tlaku, aby se vydal s Johannem jako zázračným dítětem na turné, a pak Eduarda Marxsena (1806-1887) dělal rychlé pokroky a ve dvanácti začal komponovat své vlastní skladby.

   O rok později byl donucen se vydělávat peníze hraním po nocích v hamburských přístavních hospodách a nevěstincích. Po neúspěšném pokusu vydat se na koncertní kariéru byl nucen vrátit se zpět do těch "míst nemravné zábavy", aby si vydělal alespoň na chudé živobytí a mohl pokračovat ve studiích. Byla to zkušenost, která ho děsila po celý život.

   V roce 1851 se setkal s Eduardem Reményim, barvitým mladým houslistou maďarského původu, jehož národní hudba a cikánský styl Brahmse okouzlily. Reményi ho vzal ke známému houslistovi Josrphu Joachimovi, jenž byl zcela fascinován Brahmsovou hudbou. Z tohoto setkání vzniklo pozvání hrát před hannoverským panovníkem a dopisy Lisztovi a Schumannovi jimž Joachim napsal nadšenou zprávu o "nové hvězdě, jež se tak neočekávaně zjevila na hudebním nebi". Setkání s Lisztem ve Výmaru nepřineslo ovoce: Lisztova hudba Brahmse, jenž se necítil v Lisztově domě dobře, příliš nenadchla. Po tomto neúspěchu váhal, zda má příjmout pozvání Roberta a Kláry Schumannových. Když však tak v září 1853 učinil, dostalo se mu vřelého přijetí. Schumann byl jeho hudbou okouzlen a v článku publikovaném v časopise "Neue Zeitchrift für Musik" ho vydával za "mladého orla" a oslavoval jeho génia. Poslal mladého muže s doporučeními do Lipska, kde nalezl dva vydavatele a setkal se s Hectorem Berliozem. Následující rok se Brahms nervově zhroutil a pokusil se o sebevraždu. Urychleně odjel do Düsseldorfu, aby byl v blízkosti Kláry Schumannové. Jeho důvody byly sice přátelské, ale již dávno se do ní zamiloval. Klára která pečovala o sedm dětí a neustále koncertovala i v zahraničí, velice oceňovala Brahmsovu podporu, ale udržovala jejich vztah v mezi přátelství. Když Robert v roce 1856 zemřel, Brahms se s Klárou rozešel, a ač zůstali nejlepšími přáteli, Brahms se rozhodl, že již nikdy nedá své city tak otevřeně najevo.

   V letech 1857 až 1859 působil jako dirigent a učitel hudby na dvoře v německém městě Detmoldu. Tento post byl slušně honorován, proto se mohl věnovat studiu kompozice důkladněji. V roce 1862 se přestěhoval do Vídně, kde žil po zbytek svého života jako starý mládenec. Žil prostě ve skromném bytě, rád jedl, ale nebyl výstřední, jeho oblečení bylo nemoderní a někdy i neupravené, ale vždy úzkostlivě čisté, jeho podivínský způsob života způsoboval, že kromě hrstky věrných a důvěryhodných přátel se s nikým nestýkal.

   Hořce litoval své chyby, když v roce 1860 dovolil, aby se jeho jméno objevilo na manifestu odsuzujícím "novoněmecké" hudební teorie. Liszt a Wagner sice nebyli jmenováni přímo, ale útok byl namířen proti nim a jejich následovníkům. V jiných ohledech byl jeho život chudý na události: točil se kolem koncertních turné, byl přerušovaný čas od času prázdninami v Itálii nebo Švýcarsku a samozřejmě byl vyplněn skládáním a neustálým revidováním. Stal se věhlasným skladatelem a byl považován za nástupce Beethovena. V roce 1870 se setkal s dirigentem Hansem von Bülow, který později Brahmsovu hudbu široce propagoval. První symfonii složil v roce 1876; von Bülow tuto symfonii nazval "desátou Beethovenovou" symfonií.

   Brahms byl člověk velkorysý a laskavý. Když u mladého umělce objevil talent, nezištně mu pomáhal. To se týká především Antonína Dvořáka, jemuž pomohl v začátcích: Brahms zasedal v císařském výboru, který uděloval státní stipendia, a zasloužil se o udělení finanční podpory Dvořákovi. Později pak jeho díla doporučil tehdy slavnému hudebnímu nakladateli Simrockovi. Brahms říkal svým studentům "Vracejte se neustále, dokud nenaleznete ani čárku, již by bylo možno vylepšit". Jeho tvůrčí síla zůstala nezmenšená až téměř do konce, který nastal nedlouho po pohřbu Kláry Schumannové v roce 1896. Již v té době trpěl rakovinou, na niž o několik měsíců později ve věku čtyřiašedesáti let zemřel.

   Citace: Bez řemesla je inspirace pouhou třtinou zmítající se ve větru. (Johannes Brahms)

Skladatelův odkaz: 135 děl