Johannes Brahms
Narodil se 7. května 1833, Hamburk - zemřel 3. dubna 1897, Vídeň
Johannes Brahms načerpal základy hudby u svého otce, Johanna Jakoba
Brahmse, který hrál na kontrabas. Svůj původní plán vychovat ze syna
orchestrálního hudebníka opustil, když zjistil, že mladý muzikant má
nadání pro hudbu na klavír. Pod dohledem nejprve Otto Cossela, jenž
moudře nepodlehl tlaku, aby se vydal s Johannem jako zázračným dítětem
na turné, a pak Eduarda Marxsena (1806-1887) dělal rychlé pokroky a ve
dvanácti začal komponovat své vlastní skladby.
O rok později byl donucen se vydělávat peníze hraním po nocích v
hamburských přístavních hospodách a nevěstincích. Po neúspěšném pokusu
vydat se na koncertní kariéru byl nucen vrátit se zpět do těch "míst
nemravné zábavy", aby si vydělal alespoň na chudé živobytí a mohl
pokračovat ve studiích. Byla to zkušenost, která ho děsila po celý
život.
V roce 1851 se setkal s Eduardem Reményim, barvitým mladým
houslistou maďarského původu, jehož národní hudba a cikánský styl
Brahmse okouzlily. Reményi ho vzal ke známému houslistovi Josrphu
Joachimovi, jenž byl zcela fascinován Brahmsovou hudbou. Z tohoto
setkání vzniklo pozvání hrát před hannoverským panovníkem a dopisy
Lisztovi a Schumannovi jimž Joachim napsal nadšenou zprávu o "nové
hvězdě, jež se tak neočekávaně zjevila na hudebním nebi". Setkání s
Lisztem ve Výmaru nepřineslo ovoce: Lisztova hudba Brahmse, jenž se
necítil v Lisztově domě dobře, příliš nenadchla. Po tomto neúspěchu
váhal, zda má příjmout pozvání Roberta a Kláry Schumannových. Když však
tak v září 1853 učinil, dostalo se mu vřelého přijetí. Schumann byl jeho
hudbou okouzlen a v článku publikovaném v časopise "Neue Zeitchrift für
Musik" ho vydával za "mladého orla" a oslavoval jeho génia. Poslal
mladého muže s doporučeními do Lipska, kde nalezl dva vydavatele a
setkal se s Hectorem Berliozem. Následující rok se Brahms nervově
zhroutil a pokusil se o sebevraždu. Urychleně odjel do Düsseldorfu, aby
byl v blízkosti Kláry Schumannové. Jeho důvody byly sice přátelské, ale
již dávno se do ní zamiloval. Klára která pečovala o sedm dětí a
neustále koncertovala i v zahraničí, velice oceňovala Brahmsovu podporu,
ale udržovala jejich vztah v mezi přátelství. Když Robert v roce 1856
zemřel, Brahms se s Klárou rozešel, a ač zůstali nejlepšími přáteli,
Brahms se rozhodl, že již nikdy nedá své city tak otevřeně najevo.
V letech 1857 až 1859 působil jako dirigent a učitel hudby na dvoře
v německém městě Detmoldu. Tento post byl slušně honorován, proto se
mohl věnovat studiu kompozice důkladněji. V roce 1862 se přestěhoval do
Vídně, kde žil po zbytek svého života jako starý mládenec. Žil prostě ve
skromném bytě, rád jedl, ale nebyl výstřední, jeho oblečení bylo
nemoderní a někdy i neupravené, ale vždy úzkostlivě čisté, jeho
podivínský způsob života způsoboval, že kromě hrstky věrných a
důvěryhodných přátel se s nikým nestýkal.
Hořce litoval své chyby, když v roce 1860 dovolil, aby se jeho
jméno objevilo na manifestu odsuzujícím "novoněmecké" hudební teorie.
Liszt a Wagner sice nebyli jmenováni přímo, ale útok byl namířen proti
nim a jejich následovníkům. V jiných ohledech byl jeho život chudý na
události: točil se kolem koncertních turné, byl přerušovaný čas od času
prázdninami v Itálii nebo Švýcarsku a samozřejmě byl vyplněn skládáním a
neustálým revidováním. Stal se věhlasným skladatelem a byl považován za
nástupce Beethovena. V roce 1870 se setkal s dirigentem Hansem von
Bülow, který později Brahmsovu hudbu široce propagoval. První symfonii
složil v roce 1876; von Bülow tuto symfonii nazval "desátou
Beethovenovou" symfonií.
Brahms byl člověk velkorysý a laskavý. Když u mladého umělce
objevil talent, nezištně mu pomáhal. To se týká především Antonína
Dvořáka, jemuž pomohl v začátcích: Brahms zasedal v císařském výboru,
který uděloval státní stipendia, a zasloužil se o udělení finanční
podpory Dvořákovi. Později pak jeho díla doporučil tehdy slavnému
hudebnímu nakladateli Simrockovi. Brahms říkal svým studentům "Vracejte
se neustále, dokud nenaleznete ani čárku, již by bylo možno vylepšit".
Jeho tvůrčí síla zůstala nezmenšená až téměř do konce, který nastal
nedlouho po pohřbu Kláry Schumannové v roce 1896. Již v té době trpěl
rakovinou, na niž o několik měsíců později ve věku čtyřiašedesáti let
zemřel.
Citace: Bez řemesla je inspirace pouhou třtinou zmítající se ve
větru. (Johannes Brahms)
Skladatelův odkaz: 135 děl