Alexandr Porfirjevič Borodin

Narodil se 12. listopadu 1833, Petrohrad - zemřel 27. února 1887, Petrohrad

    Alexandr Borodin autor Knížete Igora, jediné z největších ruských oper, jednou řekl že "hudba je zábava, uvolnění po vážnější práci". Ta "vážnější práce" byla věda a medicína, v nichž rovněž dosáhl mezinárodního věhlasu. Bohužel knížete Igora nestihl napsat celého a tak po jeho smrti operu dokončili jeho přátelé Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov a Alexandr Konstantinovič Glazunov.

   Borodin, nelegitimní syn ruského knížete Luka Gedevanišviliho, byl velice talentovaným dítětem, ale nikoliv zázračným. Velice záhy hovořil německy, francouzky, italský a anglicky, uměl hrát na klavír, flétnu a violoncello. Se svým přítelem a spolužákem Michailem Ščiglevem hráli Haydnovy, Beethovenovy a Mendelssohnovy klavírní skladby pro čtyři ruce. Ale již v těchto studentských letech se jeho vášeň obracela k experimentální chemii.

   V roce 1850 vstoupil do lékařsko-chirurgické akademie v Petrohradě, kde studoval anatomii, botaniku, chemii, krystalografii a zoologii, poté následovaly tři roky vědeckého studia v západní Evropě. V roce 1862 získal profesuru na Akademii a o deset let později sehrál rozhodující roli při zakládání lékařského institutu pro ženy. Zbytek svého života strávil jako učitel a pomáhal studentům s jejich pracemi. Jak si Borodin dovedl najít čas na hudbu, zůstává záhadou, ale v roce 1864 se setkal s Balakirevem a jeho prostřednictvím s Kjujem (1835-1918), Musorgským a Rimským-Korsakovem. Tak se stal členem Mocné hrstky: z hudebního hlediska byl tím nejméně zapáleným ale nejtalentovanějším z těchto pěti skladatelů. Jako skupina stáli v opozici proti akademikům a hudbě Richarda Wagnera. Spatřovali v sobě ruské vlastence, bojující za spontánnost a "pravdu v hudbě".

   Po svém jmenování profesorem se Borodin, nyní milovaná a vážená postava, přestěhoval do služebního bytu v Akademii i se svou ženou, svými bližšími i vzdálenějšími příbuznými a velkým počtem koček. Zde žil ve šťastném nepořádku a sem přicházeli a odtud odcházeli přátelé a studenti více méně jak se jim zachtělo. Srdeční záchvaty a cholera v letech 1882-1883 značně podlomily jeho zdraví, ale bylo zcela v jeho povaze, že se na počátku roku 1887 vrátil z důležitého akademického zasedání, aby se mohl zúčastnit maškarního bálu na Akademii. Oblečen do červené košile a vysokých bot se dal vesele do tance. V půlnoci, když slavnost dostoupila vrcholu, upadla v několika vteřinách byl v důsledku srdečního selhání mrtev.

Skladatelův odkaz: 21 děl