Alexandr Porfirjevič Borodin
Narodil se 12. listopadu 1833, Petrohrad - zemřel 27. února 1887, Petrohrad
Alexandr Borodin autor Knížete Igora, jediné z největších ruských oper,
jednou řekl že "hudba je zábava, uvolnění po vážnější práci". Ta
"vážnější práce" byla věda a medicína, v nichž rovněž dosáhl
mezinárodního věhlasu. Bohužel knížete Igora nestihl napsat celého a tak
po jeho smrti operu dokončili jeho přátelé Nikolaj Andrejevič
Rimskij-Korsakov a Alexandr Konstantinovič Glazunov.
Borodin, nelegitimní syn ruského knížete Luka Gedevanišviliho, byl
velice talentovaným dítětem, ale nikoliv zázračným. Velice záhy hovořil
německy, francouzky, italský a anglicky, uměl hrát na klavír, flétnu a
violoncello. Se svým přítelem a spolužákem Michailem Ščiglevem hráli
Haydnovy, Beethovenovy a Mendelssohnovy klavírní skladby pro čtyři ruce.
Ale již v těchto studentských letech se jeho vášeň obracela k
experimentální chemii.
V roce 1850 vstoupil do lékařsko-chirurgické akademie v Petrohradě,
kde studoval anatomii, botaniku, chemii, krystalografii a zoologii, poté
následovaly tři roky vědeckého studia v západní Evropě. V roce 1862
získal profesuru na Akademii a o deset let později sehrál rozhodující
roli při zakládání lékařského institutu pro ženy. Zbytek svého života
strávil jako učitel a pomáhal studentům s jejich pracemi. Jak si Borodin
dovedl najít čas na hudbu, zůstává záhadou, ale v roce 1864 se setkal s
Balakirevem a jeho prostřednictvím s Kjujem (1835-1918), Musorgským a
Rimským-Korsakovem. Tak se stal členem Mocné hrstky: z hudebního
hlediska byl tím nejméně zapáleným ale nejtalentovanějším z těchto pěti
skladatelů. Jako skupina stáli v opozici proti akademikům a hudbě
Richarda Wagnera. Spatřovali v sobě ruské vlastence, bojující za
spontánnost a "pravdu v hudbě".
Po svém jmenování profesorem se Borodin, nyní milovaná a vážená
postava, přestěhoval do služebního bytu v Akademii i se svou ženou,
svými bližšími i vzdálenějšími příbuznými a velkým počtem koček. Zde žil
ve šťastném nepořádku a sem přicházeli a odtud odcházeli přátelé a
studenti více méně jak se jim zachtělo. Srdeční záchvaty a cholera v
letech 1882-1883 značně podlomily jeho zdraví, ale bylo zcela v jeho
povaze, že se na počátku roku 1887 vrátil z důležitého akademického
zasedání, aby se mohl zúčastnit maškarního bálu na Akademii. Oblečen do
červené košile a vysokých bot se dal vesele do tance. V půlnoci, když
slavnost dostoupila vrcholu, upadla v několika vteřinách byl v důsledku
srdečního selhání mrtev.
Skladatelův odkaz: 21 děl