Hector Berlioz
Narodil se 11. prosince 1803, Cote St. André, Grenoble - zemřel 8. března 1869, Paříž
Berliozovy rodiče připravovali malého Hectora na kariéru lékaře a jeho
zálibu v hudbě mu tolerovali jen jako koníčka. Říká se, že jeho první
zkušenost z pitevny jej dokázaly od studia medicíny zcela odradit. V
osmnácti letech odešel žít do Paříže a rychle se stal proslulý tím, že
stával na koncertech a zahrnoval urážkami dirigenty, kteří si dovolily
upravovat hudbu, kterou hráli. Přezíravé poznámky směřující na ředitele
pařížské konzervatoře, jemuž se dostala do rukou skladatelova přihláška,
způsobily, že byl bez milosti odmítnut. Když byl roku 1823 přijat začal
pod vedením Lesueur studovat kompozici, dalším jeho důležitým učitelem
byl český skladatel Antonín Rejcha. V roce 1824 zkomponoval své první
podstatnější dílo Messe solenelle (slavnostní mši), která byla dlouho
považována za ztracenou, v roce 1992 však byla objevena.
V mezidobí se u něj vyvinula vášeň pro literaturu stejně silná jako
pro hudbu. Goethe mu nabídl ke zhudebnění Osm scén z Fausta, ale
Shakespeara se Berliozovi zdál bát inspirativnějším. Skrze Shakespeara
se rovněž seznámil s irskou herečkou Harrietou Smithsonovou, která
ztvárňovala Ofélii v putovním představení Hamlet. Berliozovo okouzlení
nebylo opětováno a jeho emociální zmatek nalezl své vyústění v jednom z
klíčových děl romantismu, Fantastické symfonii.
Berlioz ignorován Harrietou navázal vztah s pianistkou Camille
Mokeovou, ten však skončil, když se Camille provdala za skladatele
Ignáce Pleyela (1757-1831), zatímco si Berlioz užíval studijního pobytu
v Římě. Během tohoto pobytu uspokojoval požadavky svých učitelů na
konzervatoři tím, že jim pravidelně posílal střízlivější přepracování
svých dřívějších prací, zatímco pracoval na partiturách, o nichž věděl,
že se setkají z jejich nesouhlasem, předehrál Rob Roy a Král Lear a
pokračování Fantastické symfonie.
Po svém návratu do Francie se opět setkal s Harrietou Smithsonovou.
Tentokrát byl cit oboustranný, za rok se vzali a brzy se jim narodil
syn. Berlioz, který nyní potřeboval zvýšit svůj příjem, se kromě
komponování věnoval i psaní hudebních kritik, což činil s předvídatelnou
pronikavostí a neúctou k autoritám. Jeho manželské štěstí však nemělo
dlouhého trvání a mladý skladatel se zapletl s nevalnou italskou operní
zpěvačkou Marií Reciovou.
Ačkoliv Berliozova hudba nenacházela ve Francii velký ohlas, byla
nadšeně přijímána v ostatních částech Evropy, dokonce i na konzervatoři
v Anglii. Berlioz byl kromě jiného oceňován pro svou barvitou a
nápaditou orchestrální instrumentaci, oblast, v níž se skladateli nikdy
nedostalo formálního hudebního vzdělání. Jeho geniální orchestrální
úpravy byly intuitivním a nejtrvalejším přínosem k vývoji hudby. Své
teorie vložil do knihy Pojednání o moderní instrumentaci a orchestraci.
Po smrti Harriety v roce 1854 trpěl Berlioz výčitkami za to, jak s
ní nakládal, což mu však nezabránilo se znovu oženit s Marií. Po
dokončení oper Trójané a Beatrice a Benedikt se soustředil na psaní -
včetně svých pamětí - a na dirigování svých skladeb, často s neslýchanou
silou. Jeho druhá žena zemřela v roce 1862 a o pět let později byl opět
zlomen ztrátou svého syna, lodního kapitána. Jeho vlastní zdraví se
začalo rychle zhoršovat a v březnu 1869 zemřel ve věku pětašedesáti let.
Hector Berlioz přesně vyhovoval pojetí romantického umělce 19.
století - nekonvenční, vzpurný, impulzivní a vysoce citlivý. A podle
romantického ideálu umění a života jeho hudba odrážela jeho temperament.
Z jeho díla je neoprávněně známá především Fantastická symfonie a
Rekviem, řada dalších jeho významných skladeb je dostatečně doceňována
teprve dnes.
Citace: Každý skladatel zná to trápení a zoufalství když zapomene
myšlenky, které se nestihl zapsat. (Hector Berlioz)
Skladatelův odkaz: 124 děl