Ludwig van Beethoven
Narodil se 16. prosince 1770, Bonn - zemřel 26. března 1827 ve Vídni
Rodina van Beethovenových pocházela z Vám, zemědělské oblasti ohraničené
Bruselem, Louvainem a Mechelenem, jenž je nyní součástí Belgie.
Ušlechtilý bas skladatelova dědečka tak okouzlil kurfiřta-arcibiskupa v
Kolíně nad Rýnem (jenž byl rovněž arcibiskupem v Liege), že v roce 1733
zosnoval zpěvákovo představení do dvorní kaple v Bonnu. Tentýž rok se
oženil s Marií-Josephou Pollovou a narodil se jim syn Johann, jenž
rovněž projevoval talent po svém otci. Stal se taktéž dvorním zpěvákem a
v roce 1767 se oženil s mladou vdovou Marií Magdalenou Everichovou.
Porodila Johannu van Beethovenovi sedm dětí. Ludwig, který následoval po
svém starším bratrovi, se narodil pravděpodobně 16. prosince 1770,
přesné datum jeho narození není známo pouze datum jeho pokřtění 17.
prosince.
Tvrdilo se že Ludwigův otec v té době již zcela propadl alkoholu,
ale důkazy svědčí o tom. že pouze začal projevovat náklonnost sklence
alkoholu po smrti obou svých žen a dcery v roce 1787. Rodina na tom však
nebyla příliš dobře, a když jeho syn začal projevovat známky výjimečného
hudebního talentu, Johann van Beethoven se jej snažil využít podobně
jako se to podařilo Mozartově otci dvacet let dříve.
Začal tedy do mladého Ludwiga násilím nalévat teorii a techniku
hry, což pravděpodobně vysvětluje, proč se později u něj i lépe vedená
výuka setkávala s neúspěchem. Tato zkušenost možná rovněž přispěla k
jeho dobře zdokumentované popudlivosti a nesnášenlivosti.
Stejně jako jeho otec a dědeček i Ludwig van Beethoven byl
zaměstnán u kurfiřta kolínského. Jeho výuku nyní převzali jiní a
Beethoven tak vynikal ve hře na klavír, že v sedmi letech 26. května
1778, přednesl svůj recitál. V tomto období Beethovena značně ovlivnil
Christian Gottob Neefe (1748-98), jenž se v roce 1779 stal dvorním
varhaníkem a začal systematičtěji organizovat Beethovenovu výchovu.
Výsledky byly takové, že již v jedenácti byl schopen svého učitele
zastoupit ve hře na varhany a v roce 1783 uveřejnil svou první skladbu,
soubor variací. Bylo důležité, že Neefe seznámil Beethovena s
progresivní a lipskou školou a se skladbami Johanna Sebastiana Bacha a
jeho syna Carla Philippa Emanuela.
V roce 1787 se Beethoven poprvé dostal do Vídně, kde bral podle
některých zdrojů určitou dobu hodiny u Mozarta, ale neexistují na to
žádné dokumenty. Ve Vídni setrval jen krátce jakmile se dozvěděl o tom
že jeho matka umírá na tuberkulózu, urychleně se vrátil do Bonnu.
Nehledě na jejich krátkou známost byl Mozart přesvědčen o Beethovenově
talentu, neboť jej slyšel improvizovat na klavír. "Podívejte se na něj,"
poznamenal "jednou o něm bude mluvit celý svět".
Teprve v roce 1792 se Beethoven mohl vrátit do Vídně, aby
pokračoval ve svých studiích. Jeho hlavním učitelem byl ctihodný Haydn,
ale mezi oběma nedošlo k navázání žádného vztahu, takže výuka byla
neúčinná do té míry, že Beethoven využil jedné z Haydnových návštěv
Londýna, aby si našel učitele jinde.
Nadšená doporučení, provázela Beethovena z Bonnu, mu umožnila
získat přístup do nejvyšších kruhů vídeňské společnosti. S pověstí
temperamentního a brilantního pianisty předvedl svůj první koncert v
březnu 1795. Tentýž rok zničil všechny své skladby z bonnského období a
uveřejnil svůj Opus č. 1, soubor klavírních trií.
Při svém koncertě v Praze v roce 1796 Beethoven poprvé zaslechl v
uších bzukot, trpěl závažnou formou tinnitu (ušní šelest) kdy mu v uších
neustále zněli nepříjemné zvuky. O dva roky později se dostavily první
známky hluchoty a v roce 1802 se dostal do tak špatného duševního
rozpoložení, že dokonce uvažoval o sebevraždě. Depresi se mu sice
podařilo překonat, ale došlo u něj k radikální změně charakteru. Jednat
s ním bylo možno stále s většími obtížemi, ale co bylo důležité, celé
jeho pojetí hudby se změnilo, neboť se rozhodl příjimout výzvu osudu.
Léta 1802-9 byla svědkem výronu jeho umělecké tvořivosti.
V osobním životě byl však méně úspěšný. I přes romantické vztahy k
několika ženám se nikdy neoženil a největší rozčarování zažil v roce
1810, kdy skončil jeho vztah k Térese von Malfatti.
Beethovenova finanční situace se nepodobala situaci žádného velkého
skladatele před ním. Nikomu přímo nepodléhal a spoléhal se pouze na
blahoskonost aristokratů. Po roce 1808 jej hluchota donutila přerušit
veřejné koncertování a zcela se soustředil na komponování. Další osobní
obtíže jej očekávaly po smrti jeho bratra Karla, kdy byl nucen souhlasit
s opatrovnictvím svého synovce.
V roce 1816 dostoupila jeho hluchota takového stupně, že mu již
nepomáhaly ani tehdejší primitivní naslouchací prostředky a Beethoven
byl nucen se dorozumívat pomocí toho, co nazýval "konverzačními
knihami". Izolace, v nichž se ocitl, způsobila, že se dostal do fáze,
kdy se většina jeho hudby stala spíše určitým druhem vnitřní komunikace
než vyjádřením určeným veřejnosti. Po dokončení Missy solemmis v roce
1823 a deváté symfonie následujícího roku se stáhl do intimního
království komorní hudby a své poslední životní úvahy vtělil do série
dokonalých a intenzivních smyčcových kvartetů.
Dne 24. března 1827 Beethoven podepsal svůj smyčcový kvartet Op.
131, požádal o poslední pomazání a dva dny poté, ve svých šestapadesáti
letech, zemřel. Možná že vliv, kterým působil a stále působí, byl
vyjádřen bouří, která se v tom okamžiku nad Vídní rozpoutala. Existuje
mnoho domněnek o Beethovenových chorobách. Odborníci uvažují o syfilidě,
cirhóze jater nebo chronickém zánětu trakčníku. Po laboratorní analýze
vzorku vlasů, který patrně odstřihl mrtvému skladateli Ferdinand Hiller,
se jeví jako reálná otrava olovem.
Pohřbu se zúčastnilo na 10 - 20 000 lidí a nosítka s jeho rakví
nesli nejvýznačnější hudebníci hlavního města. Byl pohřben na hřbitově
Währinger, ale jeho ostatky byly později přemístěny na hlavní vídeňský
hřbitov, kde odpočívá dodnes.
Skladatelův odkaz: 398 děl