Johann Sebastian Bach

Narodil se 21. března 1685, Eisenach - zemřel 28. července 1750, Lipsko

    Hudební talent se táhl historií rodiny Bachů 200 let. Když se Johann Seabstian, nejmladší syn Johanna Ambrosia Bacha (1645 - 1695), oficiálního muzikanta města Eisenachu, narodil, žilo v Horním a Dolním Sasku větší množství hudebně nadaných Bachů. Přirozeně se předpokládalo, že i on bude muzikantem, a proto ho jeho otec začal učit na housle. Matka Johannu Sebastianu zemřela, když mu bylo devět let, a otec o rok později, tudíž se o něj začal starat jeho nejstarší bratr, Johann Christoph (1671 - 1721), jenž byl varhaníkem v blízkém městě a byl žákem Johanna Pachelbela (1653 - 1706). Když mladý Sebastian přerostl všechny své místní učitele, byl v roce 1700 poslán do klášterní školy benediktinů, kde získal stipendium. Ačkoliv se mu hlas brzy poté změnil, byl zde i nadále ponechán pro svou hru na varhany. V osmnácti letech již měl za sebou větší množství varhanních skladeb a chorálů a jeho věhlas se začal šířit i za hranice města, takže byl brzy povolán do Výmaru, kde se stal dvorním houslistou v místním orchestru. Byl rovněž jmenován varhaníkem v Arnstadtu a po dva šťastné roky měl možnost zkoušet své chorály s malým sborem, jenž mu byl dán k dispozici. Poté požádal o třítýdenní dovolenou, aby mohl navštívit věhlasného varhaníka a skladatele Dietricha Buxtehudeho (1637 - 1707), kterému se Sebastian zalíbil a chtěl aby se stal jeho pokračovatelem a převzal jeho místo varhaníka v Mariánském kostele v Lübecku.

   Jelikož mladý Bach překročil svou třítýdenní dovolenou na tříměsíční, nepohodl se se svými arnstadskými zaměstnavateli a v roce 1708 si našel místo ve Výmaru. V roce 1707 se oženil se svou sestřenicí Marií Barbarou Bachovou a jelikož získal malé dědictví, usadil se zde na následujících devět let a v roce 1714 se stal vévodovým koncertním mistrem. Zde napsal mnoho svých překrásných kantát a proslavil se jako varhaník. V roce 1716 se uvolnilo místo kapelníka, ale nebylo nabídnuto Bachovi, a tak se Bach rozhodl příjímout podobné místo v Anhalt-Köthenu. Vztah výmarského vévody k Bachovi se dokonce zkomplikoval tak, že dal Bacha na měsíc uvěznit, ale nakonec ho propustil. V Köhemu nebyly varhany a Bachovou hlavní povinností bylo řídit dvorní orchestr. Právě pro něho napsal Braniborské koncerty, věnované v roce 1721 markraběti Christianu Ludwigu Braniborskému, a dále Francouzské a Anglické suity pro klávesové nástroje a větší množství oratorií, pašijí, mší a knatát. Jedinou smutnou událostí během pobytu v Köhenu byla smrt manželky, matky jeho prvních čtyř dětí. Ale do roka se znovu oženil, tentokrát s Annou Magdalenou Wickeovou, dcerou dvorního hudebníka pro niž napsal několik drobnějších skladeb a nádherných písní, jež se dochovaly v jeho osobních záznamech a byly později zpřístupněny. Bach se nyní rozhodl přestěhovat, a jelikož hledal lepší vzdělávací příležitosti pro své děti. Požádal o volné místo kantora v chrámu svatého Tomáše v Lipsku. Tamní úředníci vybrali jiného slavného kandidáta a tím byl, Georg Philipp Telemann. Telemann ovšem místo vzápětí odmítl - protože dostal zvýšení platu, rozhodl se zůstat v Hamburku. Bylo tedy vypsáno druhé výběrové řízení, v němž byl Johann Sebastian Bach opět poražen, tentokrát kapelníkem z Darmstadtu Johannem Christophem Graupnerem. Ani tentokrát však nebyla volba úspěšná, protože Graupnerovi nebylo uděleno povolení opustit dosavadní místo. Nakonec tedy bylo místo nabídnuto "jako třetí volbě" Bachovi

   Chrám a hudební škola se staly středem Bachova života dlouhých sedmadvacet let, od roku 1723 do roku 1750. Ačkoliv až do roku 1728, kdy zemřel vévoda, si ponechal i své místo kapelníka v Köhenu. V roce 1729 se stal také ředitel Collegia musica na univerzitě v Lipsku, zde to neměl nikdy snadné, neboť se musel potýkat hned se třemi autoritami - universitou, církví a městskou radou - a musel převzít i nemálo výuky nehudební, kterou neměl příliš v lásce. Během prvních sedmi let zde napsal 200 kantát jen proto, aby si úředníci nemohly stěžovat, že zanedbává výuku. K prvnímu provedení svých Matoušových pašijí si nemohl přizvat profesionální zpěváky. Starý rektor byl jeho přítelem, ale když zemřel, na jeho místo nastoupil mladý muž, s nímž se Bach dostával do sporů. Bach snášel všechna tato trápení, zatímco jeho věhlas se šířil po celé zemi. Jeho syn Carl Philipp Emanuel Bach byl zaměstnán u Fridricha Velikého, a když jej otec u dvora navštívil, byl přijat s úctou a uznáním. Ačkoliv nyní napsal taková umělecká díla, jako jsou Goldbergovy variace, Hudební obětina a Umění fugy, jen hrstka jeho děl byla zveřejněna ještě za jeho života. V posledních letech života se mu zhoršil zrak a po operaci v roce 1749 zcela oslepl. V roce 1750 se mu zrak nakrátko vrátil, ale brzy poté dostal záchvat mrtvice a po deseti dnech zemřel. Bach zemřel v tichosti, avšak obklopen milující rodinou, 28. července 1750. Posledním dílem, na němž Bach před svou smrtí pracoval, byl slavný cyklus Umění fugy (nedokončen). Z dvaceti Bachových dětí se čtyři staly skladateli: Wilhelm Friedemann, Carl Philipp Emanuel, Johann Friedrich Christoph a Johann Christian. Stejně jako Mozart byl pohřben do neoznačeného hrobu. Jeho ostatky byly znovuobjeveny v roce 1894.

   Citace: Smyslem a konečným cílem veškeré hudby by nemělo být nic jiného než oslava Boha a občerstvení duše. (Johann Sebastian Bach)

Skladatelův odkaz: 972 děl