Johann Sebastian Bach
Narodil se 21. března 1685, Eisenach - zemřel 28. července 1750, Lipsko
Hudební talent se táhl historií rodiny Bachů 200 let. Když se Johann
Seabstian, nejmladší syn Johanna Ambrosia Bacha (1645 - 1695),
oficiálního muzikanta města Eisenachu, narodil, žilo v Horním a Dolním
Sasku větší množství hudebně nadaných Bachů. Přirozeně se předpokládalo,
že i on bude muzikantem, a proto ho jeho otec začal učit na housle.
Matka Johannu Sebastianu zemřela, když mu bylo devět let, a otec o rok
později, tudíž se o něj začal starat jeho nejstarší bratr, Johann
Christoph (1671 - 1721), jenž byl varhaníkem v blízkém městě a byl žákem
Johanna Pachelbela (1653 - 1706). Když mladý Sebastian přerostl všechny
své místní učitele, byl v roce 1700 poslán do klášterní školy
benediktinů, kde získal stipendium. Ačkoliv se mu hlas brzy poté změnil,
byl zde i nadále ponechán pro svou hru na varhany. V osmnácti letech již
měl za sebou větší množství varhanních skladeb a chorálů a jeho věhlas
se začal šířit i za hranice města, takže byl brzy povolán do Výmaru, kde
se stal dvorním houslistou v místním orchestru. Byl rovněž jmenován
varhaníkem v Arnstadtu a po dva šťastné roky měl možnost zkoušet své
chorály s malým sborem, jenž mu byl dán k dispozici. Poté požádal o
třítýdenní dovolenou, aby mohl navštívit věhlasného varhaníka a
skladatele Dietricha Buxtehudeho (1637 - 1707), kterému se Sebastian
zalíbil a chtěl aby se stal jeho pokračovatelem a převzal jeho místo
varhaníka v Mariánském kostele v Lübecku.
Jelikož mladý Bach překročil svou třítýdenní dovolenou na
tříměsíční, nepohodl se se svými arnstadskými zaměstnavateli a v roce
1708 si našel místo ve Výmaru. V roce 1707 se oženil se svou sestřenicí
Marií Barbarou Bachovou a jelikož získal malé dědictví, usadil se zde na
následujících devět let a v roce 1714 se stal vévodovým koncertním
mistrem. Zde napsal mnoho svých překrásných kantát a proslavil se jako
varhaník. V roce 1716 se uvolnilo místo kapelníka, ale nebylo nabídnuto
Bachovi, a tak se Bach rozhodl příjímout podobné místo v Anhalt-Köthenu.
Vztah výmarského vévody k Bachovi se dokonce zkomplikoval tak, že dal
Bacha na měsíc uvěznit, ale nakonec ho propustil. V Köhemu nebyly
varhany a Bachovou hlavní povinností bylo řídit dvorní orchestr. Právě
pro něho napsal Braniborské koncerty, věnované v roce 1721 markraběti
Christianu Ludwigu Braniborskému, a dále Francouzské a Anglické suity
pro klávesové nástroje a větší množství oratorií, pašijí, mší a knatát.
Jedinou smutnou událostí během pobytu v Köhenu byla smrt manželky, matky
jeho prvních čtyř dětí. Ale do roka se znovu oženil, tentokrát s Annou
Magdalenou Wickeovou, dcerou dvorního hudebníka pro niž napsal několik
drobnějších skladeb a nádherných písní, jež se dochovaly v jeho osobních
záznamech a byly později zpřístupněny. Bach se nyní rozhodl přestěhovat,
a jelikož hledal lepší vzdělávací příležitosti pro své děti. Požádal o
volné místo kantora v chrámu svatého Tomáše v Lipsku. Tamní úředníci
vybrali jiného slavného kandidáta a tím byl, Georg Philipp Telemann.
Telemann ovšem místo vzápětí odmítl - protože dostal zvýšení platu,
rozhodl se zůstat v Hamburku. Bylo tedy vypsáno druhé výběrové řízení, v
němž byl Johann Sebastian Bach opět poražen, tentokrát kapelníkem z
Darmstadtu Johannem Christophem Graupnerem. Ani tentokrát však nebyla
volba úspěšná, protože Graupnerovi nebylo uděleno povolení opustit
dosavadní místo. Nakonec tedy bylo místo nabídnuto "jako třetí volbě"
Bachovi
Chrám a hudební škola se staly středem Bachova života
dlouhých sedmadvacet let, od roku 1723 do roku 1750. Ačkoliv až do roku
1728, kdy zemřel vévoda, si ponechal i své místo kapelníka v Köhenu. V
roce 1729 se stal také ředitel Collegia musica na univerzitě v Lipsku,
zde to neměl nikdy snadné, neboť se musel potýkat hned se třemi
autoritami - universitou, církví a městskou radou - a musel převzít i
nemálo výuky nehudební, kterou neměl příliš v lásce. Během prvních sedmi
let zde napsal 200 kantát jen proto, aby si úředníci nemohly stěžovat,
že zanedbává výuku. K prvnímu provedení svých Matoušových pašijí si
nemohl přizvat profesionální zpěváky. Starý rektor byl jeho přítelem,
ale když zemřel, na jeho místo nastoupil mladý muž, s nímž se Bach
dostával do sporů. Bach snášel všechna tato trápení, zatímco jeho věhlas
se šířil po celé zemi. Jeho syn Carl Philipp Emanuel Bach byl zaměstnán
u Fridricha Velikého, a když jej otec u dvora navštívil, byl přijat s
úctou a uznáním. Ačkoliv nyní napsal taková umělecká díla, jako jsou
Goldbergovy variace, Hudební obětina a Umění fugy, jen hrstka jeho děl
byla zveřejněna ještě za jeho života. V posledních letech života se mu
zhoršil zrak a po operaci v roce 1749 zcela oslepl. V roce 1750 se mu
zrak nakrátko vrátil, ale brzy poté dostal záchvat mrtvice a po deseti
dnech zemřel. Bach zemřel v tichosti, avšak obklopen milující rodinou,
28. července 1750. Posledním dílem, na němž Bach před svou smrtí
pracoval, byl slavný cyklus Umění fugy (nedokončen). Z dvaceti Bachových
dětí se čtyři staly skladateli: Wilhelm Friedemann, Carl Philipp
Emanuel, Johann Friedrich Christoph a Johann Christian. Stejně jako
Mozart byl pohřben do neoznačeného hrobu. Jeho ostatky byly
znovuobjeveny v roce 1894.
Citace: Smyslem a konečným cílem veškeré hudby by nemělo
být nic jiného než oslava Boha a občerstvení duše. (Johann Sebastian
Bach)
Skladatelův odkaz: 972 děl