Piano - historie

 

    Klavír je klávesovým strunným nástrojem, jemuž se zkráceně říká též piano. Tento nástroj vznikl z psalteria, má tvar klavicytheria a je opatřen vertikální ozvučnou deskou a napnutými strunami. V roce 1709 postavil Christoph Schröter (1699-1782) kladívkový klavír (hammerklavier). Tehdy jej inspiroval Pantoleon Hebenstreit (1667-1750) který hrál na zvětšený hackbrett.

    Již dříve se stejnou variantou nástroje zabýval Padovan Bartolomeo Cristofori (1655-1731), jenž žil ve Florencii. Cristoforiho model napodobil v Německu Gottfried Silbermann (1683-1753). Mechaniku kladívkového klavíru velmi brzy zdokonalil Silbermannův žák Johann Andreas Stein (1728-1792). Totéž učinili i angličané.

    Vídeňský model, takz. Mozartovo křídlo, pocházející z Německa, byl jiný než typ anglický, jemuž dával přednost Beethoven. Mechanika vídeňského modelu měla velmi jemný úhoz, a tím i větší flexibilitu; anglický model oproti tomu vydával plnější tón. Z anglického typu vznikl moderní klavír. Toto křídlo má překřížené ostrunění a repetiční mechaniku umožňující opakování rychle se střídajících tónů, zavedenou Sébastienem Erardem (1752-1831) a litinový rám. Ten poprvé použil roku 1825 v Massachusetts Alpheus Babcock (1785-1842) místo rámu dřevěného. Toto křídlo vyrábí od roku 1855 firma Steinway. K vynálezu litinového rámu přispěli i angličtí řemeslníci. Tímto rámem bylo možno rozložit napětí strun, čímž se zvuk zesílil.

    Mechanika klavíru se skládá z klaviatury, ze strun, z kladívek, dusítek a pedálů. Klávesa vymrští kladívko proti jedné struně nebo sboru dvou či tří strun; tato technika byla známá v primitivnější formě jíž od 15. století. Ze 2-3 pedálů klavíru slouží pravý pedál ke zvednutí dusítek strun, takže struny mohou volně souznít a doznívat. Levý pedál klavíru přiblíží kladívko v klidové fázi ke strunám, čímž je dotyk slabší (označení una corda znamená "jedna struna"). U křídla slouží k posunutí kladívek doprava tak, aby se kladívka nedotýkala sboru všech strun, ale vždy pouze jedné ze dvou nebo dvou ze tří strun. Třetí pedál který ostatně nemívají všechny klavíry, slouží k dlouhému důraznému doznívání tónu.

    Obdélníkové stolní piano vzniklo později v 19. století a vertikální model, takzvané pianino je nástroj v poměrně lehkém provedení s nízkou skříní a s poněkud omezenějším rozsahem než velké piano, který se užíval od roku 1828. Žák Ignaze Pleyela (1757-1831), pařížského obchodníka s hudebními nástroji a posléze výrobce pian, Johann Heinrich Pape (1789-1875) vyrobil nástroj zvaný piano console.

    Žirafové piano bylo vyrobeno jako vertikální kladívkový klavír se svisle napnutými strunami, Struny se rozeznívají na dolním konci. Protože jsou tyto struny umístěny nad klaviaturou, je toto piano obzvlášť vysoké. Nástroj má nápadně asymetrický tvar: na levé straně je dosti vysoký. Toto piano bylo populární pouize v krátkém období kolem roku 1750 a poté znovu počátkem 19. století.

    Pro klavír (fortepiano, kladívkový klavír a pro pianoforte) komponovali téměř všichni významní skladatelé. Beethoven vytvořil svými 32. sonátami standardní dílo, které měli a mají na repertoáru všichni velcí pianisté, například Emil Gilels, Svjatoslav Richtěr a Alfred Brendel.

    V polovině 19. a počátkem 20. století složili pro klavír podivuhodná díla například Béla Bartók (1881-1945), Guillaume Lekeu (1870-1894) a Isaac Albéniz (1860-1909). Krásná je verze Albéniho klavírních skladeb s Ricardo Requejem zahraná na značce Claves.

    Křídlem se v podstatě nazývá každý klavír jehož ostrunění vede (oproti vertikálnímu klavíru) horizontálně a téměř nebo scela ve směru kláves a který je umístěn ve skříni ve tvaru ptačího křídla. Tento tvar se poprvé objevil roku 1521 u cembala postaveného boloňským výrobcem nástrojů Hieronymem Bononiensiem (známým také jako Geronimo). Tento nástroj je vystaven v londýnském Victorial and Albert Museum a je nestarším cembalem. Křídla mají různou velikost, dosahují délky až téměř 3 m. Největší křídlo, koncertní, má překřížené ostrunění, repetiční mechaniku a litinový rám místo rámu dřevěného.