Takty

 

    Každou skladu, dělíme na takty, které se oddělují kolmými taktovými čarami. Takty mají v hudbě obrovský význam, udávají nám počet a hodnotu not, které se do taktu píší a zároveň řeší otázku akcentu (přízvuku). Díky taktovým předznamenáním, si dokážeme odvodit hodnotu doby a určit jak se bude daná skladba počítat (viz. článek o taktových dobách). Zde jsou příklady taktových čar.




Taktové čáry: 1) jednoduchá čára - tato čára odděluje jednotlivé takty
  2) dvojitá čára - tato čára označuje závěr určitého úseky skladby, např. melodického motivu
  3) repetice - ohraničuje úsek skladby, která se opakuje
  4) ukončovací - tato taktová čára nám označuje konec skladby


    Základní takty, nebo také jednoduché jak se jim říká, jsou dvoudobé a třídobé, máme i jiné jako např. jednodobé, ovšem ty se nepoužívají tak často. To o jaký takt se jedná, poznáme podle číselného zlomku v předznamenání. Horní číslo zlomku (čitatel), nám udává počet dob v taktu, spodní číslo (jmenovatel), nám udává hodnotu doby, viz. článek o určování a počítání dob. Oba základní takty, mohou existovat v mnoha variacích, např. 2/2 (dvoupůlový); 2/4 (dvoučtvrteční); 2/8 (dvouosminový) atd. nebo 3/2 (třípůlový); 3/4 (tříčtvrteční); 3/8 (tříosminový) atd.

    Do jednoho taktu, můžeme napsat noty různých velikostí, avšak, součet jejich hodnot (dob), nesmí přesáhnout počet dob, daný taktovým předznamenáním.





    U obou základních taktů, je akcent pouze na první době tj. na notě, která se nachází bezprostředně, za taktovou čarou. Takové době, ve které se nachází akcent, říkáme doba přízvučná (těžká), všechny následují doby, v základních taktech jsou nepřízvučné (lehké). Akcent značíme podle jeho síly, několika značkami. Zde jsou uvedeny od nejslabšího po nejsilnější.

 

    Takty složené, vzniknou kombinací taktů základních, dělíme je na pravidelné a nepravidelné. Pravidelné takty vzniknou, kombinací dvou, či více stejných základních taktů např. spojením dvou dvoudobých taktů, vznikne takt čtyřdobý, nebo spojením tří taktů třídobých, vznikne takt devítidobý. Naproti tomu, nepravidelný takt vznikne, různou kombinací taktu dvoudobého a třídobého, tím nám vznikne, např. pětidobý, sedmidobý apod.

    Jelikož, takty složené, jsou kombinací dvou i více taktů základních, přenášejí se do nich i těžké doby, z těchto taktů. Tudíž máme v taktech složených, několik přízvuků. Hlavní přízvuk, je vždy na první době, toto pravidlo se nemění, ovšem podle kombinace, máme určitý počet přízvuků vedlejších. Vedlejší přízvuk, je vždy slabší, než přízvuk hlavní. Jako příklad, si uvedeme takt čtyřdobý, který je kombinací dvou taktů dvoudobých, hlavní přízvuk, je na první době a vedlejší na době třetí, kde si můžeme představit, první dobu, druhého taktu dvoudobého.

    U některých taktů, nelze přesně říct, na kterých dobách jsou vedlejší přízvuky, protože to závisí na kombinaci taktů základních. Například pětidobý takt, může být kombinací 2 a 3 dobého, ale také 3 a 2 dobého, tudíž vedlejší přízvuk, může být buď na třetí, anebo na čtvrté době, proto se takto kombinované takty, nazývají nepravidelné.




     Snazšímu rozpoznání akcentů v taktech, nám nepomáhá samotná notace. Při spojování not do trámců, se řídíme pravidlem, že trámec nesmí přesahovat začátky přízvučných dob. Mohou se vyskytnou i výjimky ale pouze tehdy, má-li proto autor zvláštní důvod.



     Takt 4/4, se někdy píše velkým písmenem C (takt celý), protože čtyři čtvrťové noty, nám součtem svých hodnot, dají hodnotu noty celé. Dalším, zvláštním druhem značení čtyřdobého taktu, je alla breve, které se značí přeškrtnutým C, což je vlastně 2/2 takt, protože nemá vedlejší přízvuk na třetí době.


     Zde jsou uvedeny nejběžnější druhy taktů s vyznačenými akcenty.


    Zvláštní výjimku v akcentech, tvoří tzv. synkopy. Jedná se o přesun přízvuku, z těžké doby na lehkou. Tudíž kdykoli, budeme mít akcent na lehké době, jedná se o synkopu. Komplikace mohou nastat v případě, že určujeme akcenty v nepravidelných taktech, kde máme několik variant vedlejších akcentů. V běžném notovém zápisu, se akcenty na těžkých dobách nemusí vypisovat, je tedy nutné si pamatovat, kde se jednotlivé akcenty nachází.