Notové písmo

 

     Nota, je písemná značka pro tón, označujeme jí oválným znaménkem (hlavičkou). Svým tvarem naznačuje délku tónu. Nejdelší notou (bez přidaných prodlužovacích znamének) je nota celá, ta se zapisuje prázdnou hlavičkou. Dále je to nota půlová, která má  také prázdnou hlavičku, ale má navíc přidanou nožku. Po ní následuje nota čtvrťová, tato nota má plnou hlavičku a nožku. Dále máme notu osminovou, která má plnou hlavičku, nožku a jeden praporek. Noty dalšího dělení, se zapisují stejně jako nota osminová, pouze mají vždy o jeden praporek navíc. Jak je z názvu not patrné, každá následující nota, je poloviční hodnoty, než nota předchozí. Názvy jednotlivých not, nám zároveň určují jejich délku vzhledem k notě celé. POZOR! Žádná nota nemá pevně danou dobu, ta se určuje až podle taktu.


     Všechny noty, které mají praporce (osminky a menší), se spojují do tzv. trámců a to i různých délek. Pravidla spojování not do trámců, vychází ze samotné struktury skladby, záleží na přízvučných dobách, případně synkopách, autor sám, může trámce spojovat podle vlastní představy frázování skladby.

    Jak vidíte, noty v trámcích se mohou opravdu spojovat všelijak, vše se odvíjí od konkrétní situace a konkrétního taktu. V příkladech, dále vidíme noty, s nejmenší hodnotou dvaatřicetinek, možnosti dělení zde ovšem nekončí, noty se mohou dělit ještě dále, čtyřiašedesátinky, stoosmadvacetinky apod... Ovšem tak drobné dělení, jako jsou stoosmadvacetinky se v praxi v podstatě nepoužívá, spíše bývá nahrazováno jednou z notových zkratek, například tremolem anebo glisandem.

    Psaní pomlk je totožné s psaním not, i zde máme stejně dlouho trvající a jmenující se znaménka.


     U pomlky celé a půlové říkáme, že pomlka celá tzv. visí a pomlka půlová leží. Pro názornost, se ještě podíváme, na pomlky napsané v notové osnově.

     Prodlužovací znaménka a ligatura. V případě potřeby, můžeme u každé noty nebo pomlky, prodloužit její délku. A to buďto tzv. tečkou, případně dvojitou a trojitou tečkou za notou, anebo použitím ligaturního obloučku. Nejprve se podíváme na problematiku teček za notami, tečka za notou nám prodlužuje délku trvání noty o polovinu její délky, pokud tedy budeme mít tečku za čtvrťovou notou, která má délku dvou osminových not, bude mít nota čtvrťová s tečkou, délku tří not osminových. Takto můžeme pokračovat u všech not i pomlk.

     Dvojitá a trojitá tečka za notou, jsou spíše raritou v notovém zápisu, a to hlavně proto, že se velmi špatně počítají a také proto, že se dají nahradit velmi jednoduše právě ligaturním obloučkem. Dvojitá i trojitá tečka za notou fungují tak, že první tečka vždy funguje tak jak jsme zvyklí, tj. že prodlužuje o polovinu hodnoty noty, u které je napsána. Každá další tečka, která za ní přibyde, bude prodlužovat o polovinu hodnoty tečky předešlé.

    Jako příklad si vezmeme notu půlovou, která s jednou tečkou bude mít délku tří not čtvrťových, pokud k ní připojíme další tečku, bude tato tečka prodlužovat o polovinu tečky předešlé a jelikož ta, nám prodloužila o notu čtvrťovou, bude nám druhá tečka prodlužovat o notu osminovou, tím pádem, bude třetí tečka, prodlužovat o notu šestnáctinovou. Jak vidíte, je to opravdu trochu matoucí a velmi zřídka používané, proto si zde uvedeme jen několik příkladů.

     Ligatura, je oblouček spojující dvě a více noty stejné výšky (mohou být různých délek), noty spojené ligaturou slučují svoje délky do jedné. Pozor! Neplést oblouček ligatury a legata, legatový oblouček, znamená vázanou hru, tj. bez mezer mezi jednotlivými notami a spojuje nám noty různých výšek. Největší předností ligatury, je slučování not přes taktové čáry, které by nám jinak zvuk tónu přerušili.

     Vícetaktové pomlky, se používají zejména v partech orchestrální a vokální hudby, kde vyznačíme například určitému nástroji, či hlasu, aby určitý počet taktů nehrál, nezpíval. Pro vícetaktové pomlky, máme jednotlivé značky, podle počtu taktů, pro které jsou určeny. V moderní notaci, se však spíše používá systému, kdy se vícetaktové pomlky, označují ohraničenou tlustou čárou na třetí lince osnovy s počtem taktů, pro které daná více taktová pomlka patří.

    Dále můžeme použít tzv. generál puazu, značíme G. P., tato generál pauza, nám označuje společné odmlčení (pomlku) pro všechny nástroje v partituře, někdy se označuje celo taktovou pomlkou s korunkou, kde délka pauzy závisí na dirigentovi.