Notopis - Melodické ozdoby

 

    Melodické ozdoby, jsou tóny nebo skupiny tónů, které doplňují melodii a ozdobují ji. V notaci se značí drobnými notami nebo zvláštními značkami, v novější době se často zcela vypisují v běžných notách. Rozeznáváme osm základních druhů melodických ozdob.

1. Příraz je tón, který nastupuje před hlavním tónem a o něco jej zkrátí. Někdy je to tón sousedící, někdy vzdálenější. Přízvuk zůstává na tónu hlavním. Příraz se značí malou přeškrtnutou osminovou notkou, která je s hlavní notou obvykle spojena obloučkem. Ve vícehlasu, pokud není příraz u všech not na určité době, nastupuje příraz vždy zároveň s ostatními hlavními notami, jen hlavní tón po přírazu se opožďuje.



2. Odraz je podobný přírazu, ale stojí až za notou hlavní, nastupuje co možno nejtěsněji před tónem dalším, je to tedy opět vrchní nebo spodní sousedící tón, tónu hlavního (výjimečně i jiný vzdálenější tón), který nemá přízvuk; značí se také přeškrtnutou osminkou a je s notou hlavní spojen obloučkem.



3. Skupinka, dvě nebo více not, na způsob přírazu nebo odrazu. Značí se obvykle šestnáctinovými malými notami, ač se často hrají rychleji. Přírazná skupina, nastupuje před notou hlavní, její tóny jsou nepřízvučné, přízvuk zůstává tónu hlavnímu. Nota hlavní se tím zkracuje, skupinka se hraje přesně na dobu, kdy má začít, ne dříve. Ve vícehlasu se první tón skupinky hraje zároveň s ostatními tóny navazujícími na stejnou dobu. Odrazná skupinka se hraje mezi notou hlavní a notou následující a je rovněž bez přízvuku.



4. Obal je zvláštní skupinka tónů, která "obaluje" tón hlavní vrchním a spodním sousedícím tónem. Začíná se vždy vrchním sousedícím tónem, pak následuje hlavní tón (tedy jako u přírazu), pak spodní sousedící tón a nakonec zase hlavní tón. Přízvuk je opět až na tomto posledním (a také obvykle nejdelším) hlavním tónu. Někdy ovšem obal nastupuje až po tónu hlavním způsob odrazu, tedy mezi dvěma sousedícími tóny hlavními, a podobá se odrazné skupince. Přízvuk nemá. Obal se značí zvláštním znamením které je podle potřeby doplněno posuvkami pro vrchní nebo spodní ozdobný tón. Znamení se píše buď nad příslušnou notou (u obalu přírazného), nebo mezi notami (u obalu odrazného).



5. Trylek je rychlé střídání hlavního tónu, se svrchním sousedícím tónem (v poměru celého tónu nebo půltónu) po celou psanou dobu trvání hlavního tónu. Obvykle začíná trylek přízvučným hlavním tónem, může však být obohacen přírazem nebo příraznou skupinkou. Závěr trylku tvoří opět hlavní tón, někdy též s odraznou skupinkou (se spodním sousedícím tónem, tedy vlastně obal). Trylek se značí zkratkou tr, nadepsanou nad notou, delší trylky též vlnovkou. Příraz i odrazná skupinka se značí jako obvykle. Trylek může být též dvojitý nebo trojitý (každý hlas se značí zvlášť), rychlost střídání tónů v trylku závisí hlavně na slohu skladby.



6. Nátryl je kratičký trylek. Začíná hlavním tónem s přízvukem, pak následuje vrchní vedlejší tón a vrací se tón hlavní. Značí se krátkou vlnovkou nad notou. Dříve existovaly i nátryly delší, s několikakerým opakováním vedlejšího a hlavního tónu, od trylku se lišily tím že nevyplňovaly celou dobu trvání hlavního tónu.



7. Mordent (náraz) je zcela obdobný nátrylu, hlavní tón je však vystřídán spodním sousedícím tónem. Přízvuk je tedy rovněž na prvním hlavním tónu značí se proškrtnutou značkou nátrylu.



8. Opora je ozdoba, se kterou se setkáváme většinou jen ve starších notách. Je to přízvučný vrchní nebo spodní tón tónu hlavního, jemuž ubírá zpravidla polovinu trvání. Vyznačuje se malou notičkou poloviční hodnoty noty hlavní, nemá přeškrtnutou nožku.



Zde přikládám několik obrázků složených ozdob a několik nových.